Akustické pomezí etno, funku a energické identity čili...

| minirecenze |

Je libo…

Nebeztebe: Je libo demo?; Nebeztebe 2010; celkový čas: 19:29.

Nebe z tebe, nebo Ne bez tebe? Vtipný název brněnské kapely můžeme číst dvojím způsobem a podobně nejednoznačná je i její hudba – akusticky křehká a současně alternativně odvázaná. Posloucháte jednou, a díky barevné hře perkusí v kombinaci s dobře nazvučenou kytarou slyšíte názvuky hudby španělské, latinskoamerické a při troše fantazie i orientální. Posloucháte podruhé, a dialog silou tlačeného neznělého hlasu kapelníka Štěpána Hulce a vyostřeného vokálu jeho ženy Magdalény (na CD uvedena ještě pod svým původním jménem Fialová) ve vás evokují kapely z jihomoravské nezávislé scény počátku 90. let. Jen tak namátkou mě napadají jména jako Helmutova stříkačka, Ens nebo dnes pozapomenutý Sewer a je mi jedno, zda je Štěpán a jeho kolegové kdy poslouchali. Nejde totiž o podobnost žánrovou, ale spíše o podobný pocit či energii, která z písní Nebeztebe sálá. K alternativě kapela míří i formální stránkou svých textů: úvodní píseň Nic je téměř celá složená ze sloves v záporném tvaru (zazpívaných navíc s větší či menší mírou pitvoření a teatrálnosti). Podobně v Jedem dál za sebe autor podobně vrství fragmenty jedné věty. Ve třech skladbách z pěti se pracuje s kombinací češtiny a angličtiny (český přízvuk je bohužel znát) a pouze píseň Marakesh se ostatním vymyká nejméně rozvolněným textem. Moje největší výhrada? Snad trochu utopený zpěv mezi kvalitně nazvučenými nástroji. Jenže není právě tato (výše už nastíněná) kombinace hi-fi doprovodu a lo-fi zpěvu tím, co z Nebeztebe dělá zajímavou a výlučnou a libou kapelu?

Milan Tesař

uveřejněno v časopise Folk, 2011